Papež v Brazílii: Nemám zlato ani stříbro, avšak přináším to nejcennější, co mi bylo dáno: Ježíše Krista!

Tak zněla první slova Svatého otce na brazilské půdě, když dorazil do Rio de Janeira, místa konání dalšího Světového setkání mládeže. Protokolární zahájení státní návštěvy se konalo v guvernérském paláci, odkud se Svatý otec odebral k jednodennímu odpočinku do arcibiskupské rezidence v Sumaré.

Svatý otec pak pozdravil státní představitele, „bratry biskupy a milované místní církve“. Vyslovil přání, aby brazilská cesta byla pokračováním pastoračního poslání římského biskupa – a tedy utvrzením bratrů ve víře. Je však známo, dodal papež, že hlavní důvod mé přítomnosti na území Brazílie přesahuje její hranice:

„Přijel jsem kvůli Světovým dnům mládeže. Přijel jsem, abych se setkal s mladými lidmi, kteří přicestovali ze všech částí světa, přitahováni otevřenou náručí Krista Vykupitele. Chtějí nalézt útočiště v jeho objetí, blízko jeho Srdce a znovu naslouchat jeho jasné a mocné výzvě: „Jděte, získejte za učedníky všechny národy”.

Zahajovací mši svatou 28. Světových dní mládeže, které se účastnilo 500 tisíc mladých věřících, sloužil za přítomnosti papežova doprovodu arcibiskup Ria, mons. Orani Tempesta.

V dalších dnech proběhla celá řada setkání, z nichž vyjímáme např. spontánní papežovu řeč k mladým Argentincům. V katedrále v Riu se jich sešlo na 50 tisíc a papež k nim spatra promluvil:

"Chtěl bych vám říci, co od Světových dní mládeže očekávám. Očekávám, že budeme hluční, chci, aby lidé v diecézích vyšli ven, chci církev v ulicích. Přeji si, abychom se bránili všemu tomu, co je světské a pohodlné, abychom se střežili uzavřenosti do sebe – do svých farností, internátních škol a institucí. Ty všechny musí ze sebe vyjít, protože jinak se změní v nevládní organizaci, a tou církev nemůže být. Kéž mi biskupové a kněží prominou, jestli bude někdo moc vyrušovat. Děkuji jim za všechno, co pro to budou moci udělat.

Myslím, že civilizace v této chvíli přešla ke kultu boha peněz. Stojíme před filosofií i praxí, vylučující dva body života, které jsou příslibem. Přirovnal bych to ke druhu skryté eutanazie – nepouštíme ke slovu a k činu staré lidi. Mladým lidem se děje totéž – nezažili důstojnost práce, protože práci nemají. Tato civilizace tedy vylučuje staré a mladé lidi. Mladí lidé musí vyjít a bojovat za hodnoty, zatímco staří lidé musí mluvit – musí učit a předávat moudrost národů. Nesmí se vzdát tohoto předávání národních dějin, spravedlnosti a paměti. Mladí lidé se nesmí stavět vůči starým do opozice, ale mají jim naslouchat. Vězte, že v tomto okamžiku jste vy, mladí, spolu se starými lidmi odsouzeni k témuž osudu – vyloučení. Nedopusťte, aby toto vyloučení nastalo!

...

Co tedy máme dělat? Být hluční a vyrušovat. Pečovat o mladé i staré lidi, aby neředili víru. Číst blahoslavenství a 25. kapitolu Matoušova evangelia o posledním soudu. To je váš akční program – blahoslavenství a 25. kapitola z Matouše. Nic jiného číst nepotřebujete, ale o toto vás ze srdce prosím."